Úvod a závěr závěrečné práce: struktura, která opravdu projde

Cíl práce: jedna věta, jedno sloveso

Cílem práce je + infinitiv (analyzovat, navrhnout, zjistit). Napiš to jako jednu větu, ne dva cíle spojené spojkou a. Pokud tam máš "analyzovat a navrhnout", vyber, co je hlavní, a to druhé přesuň mezi dílčí cíle. Oponent si tuhle větu podtrhne jako první a bude se ptát, jestli jsi ji v práci skutečně naplnil.

Dílčí cíle: teorie a praxe zvlášť

Teorie: definovat, charakterizovat, vysvětlit, objasnit. Praxe: analyzovat, porovnat, navrhnout doporučení, a od nich se odvíjejí i výzkumné otázky a hypotézy. Dílčí cíle nejsou ozdoba, je to ve skutečnosti osnova práce v jiném formátu, každý dílčí cíl by měl odpovídat jedné kapitole nebo jejímu podstatnému úseku.

• Teoretická část: definovat pojmy, charakterizovat oblast, vysvětlit teorie
• Praktická část: analyzovat stav, porovnat s oborem, navrhnout doporučení

Závěr: šest kroků ve správném pořadí

1) zopakuj cíl a hlavní zjištění, 2) pozitivní zjištění, 3) negativní zjištění nebo naopak, 4) limity práce, 5) náměty na budoucí výzkum, 6) praktická doporučení. Tohle pořadí není nahodilé, kopíruje logiku, kterou oponent při čtení očekává, a proto na první přečtení působí jako "správně napsaný" závěr. Z hotového závěru se pak nejrychleji píše abstrakt a klíčová slova.

Pravidlo, které se porušuje nejčastěji

Do závěru nikdy nepatří nic nového. Žádná nová citace, žádné nové zjištění, žádný argument, který se v práci ještě neobjevil. Závěr je jen shrnutí a interpretace toho, co už bylo řečeno, jakmile tam vsuneš cokoliv nového, oponent se zeptá, proč to není v hlavním textu.

Jak to zautomatizovat

AIPráce generuje úvod i závěr ze stejné struktury cílů, jakou používá pro kapitoly, takže cíl práce, dílčí cíle a závěrečné shrnutí si navzájem odpovídají a nerozcházejí se.